Věděli jste, že i pořádání maturitních plesů, sbírání hub, pečení vánočního cukroví nebo včelaření mohou být součástí kulturního dědictví? Nemusí jít jen o hmotné doklady historického vývoje, stavební památky a umělecké artefakty. UNESCO už více než 20 let chrání také tradice, dovednosti a znalosti předávané z generace na generaci prostřednictvím Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví z roku 2003. Díky široké mezinárodní podpoře byl na 42. zasedání Generální konference UNESCO v roce 2023 vyhlášen 17. říjen Mezinárodním dnem nemateriálního kulturního dědictví. Letos si jeho význam připomeneme podruhé.

Proč by nás to mělo zajímat? Protože tento typ dědictví se bezprostředně dotýká každého z nás. V každodenním životě jsme nositeli mnoha tradic, zvyků, hudebních nebo řemeslných dovedností, receptů i způsobů, jakými si předáváme zkušenosti předků. Přestože to zní samozřejmě, právě tyto projevy dnes ohrožuje globalizace, komercionalizace a oslabování komunitních vazeb, a pokud jim nevěnujeme pozornost, mohou postupně zmizet.

UNESCO definuje nemateriální kulturní dědictví jako „živé dědictví“, které zahrnuje ústní tradice a vyjádření, interpretační umění, společenské zvyklosti, obřady a slavnostní události, dovednosti spojené s tradičními řemesly, znalosti a zkušenosti týkající se přírody a vesmíru a mnohé další. Česká republika má v jeho mezinárodním Reprezentativním seznamu už devět zápisů: slovácký verbuňk, masopustní obchůzky na Hlinecku, sokolnictví, jízdy králů, loutkářství, techniky modrotisku, výrobu vánočních ozdob ze skleněných perlí, vorařství a ruční výrobu skla. Doufáme, že na sklonku letošního roku k nim přibyde nový zápis hraní ochotnického divadla.

Projevy živého dědictví nacházíme všude kolem. V tom, co nás naučili prarodiče, co je součástí rodinných rituálů, co se slaví na vsi každý rok. Mezinárodní den je příležitostí uvědomit si jejich hodnotu. Vyrůstají z tradice a přirozeně se proměňují spolu s tím, jak se mění svět. Udržovat tradice neznamená žít v minulosti, ale vědomě předávat to, co nás drží pohromadě, do budoucnosti.

V roce 2024 se Mezinárodní den nemateriálního kulturního dědictví připomínal ve více než 60 zemích světa. Probíhaly výstavy, představení, přednášky a vzdělávací akce. V České republice se zapojila regionální pracoviště pověřená péčí o tradiční lidovou kulturu, ale i NÚLK se svými projekty, jako je např. Tady jsme doma, Nositel tradice lidových řemesel a další. Do připomínky se mohou zapojit i muzea a galerie, a to prezentací nejrůznějších tradic z národního seznamu nebo z regionálních seznamů nemateriálního kulturního dědictví v ČR či edukačními programy, které reflektují současnou podobu živého dědictví. Letos se přidají např. Vlastivědné muzeum Kyjov nebo pobočky Národního muzea v přírodě na Vysočině, které připravují speciální programy.

Druhý ročník tohoto dne vybízí nejen k oslavě, ale i k zamyšlení. Co z našich tradic má smysl zachovat? Co chceme naučit další generace? Ať už se zapojíme do veřejných akcí nebo si jen doma zanotujeme písničky z dětství, přispějeme tím k oslavě rozmanitosti a bohatství živého kulturního dědictví a ke zvýšení povědomí o významu jeho zachování.

Nemateriální kulturní dědictví přináší v mnoha ohledech odpovědi na výzvy dneška. Posiluje sociální soudržnost, přispívá k duševní pohodě, podporuje dialog mezi generacemi i místní rozvoj. Přináší inspiraci pro udržitelnější způsoby života, které nám mohou pomoci zvládat klimatické i společenské změny nejistého světa. Aktuální zkušenost Ukrajiny, kde je ohrožena samotná kulturní identita, ukazuje, jak zásadní je pro odolnost společnosti. Uchovávání tradic není jen o technikách a znalostech, ale především o budování vazeb mezi lidmi a vytváření pocitu sounáležitosti.

Každý z nás může 17. říjen využít jako příležitost k zamyšlení, kterou tradici považuje za svou, co má smysl zachovat a proč. Nejde však o jakési zakonzervování, ale spíše o porozumění tomu, co tvoří naši identitu. Tento den je nejen oslavou kulturní rozmanitosti, ale i připomínkou odpovědnosti, abychom nenechali zaniknout něco, co našim životům dává smysl.